Čtvrteční večer a já plný očekávání pádím do Velblouda.
Dnešní koncert byl posunut kvůli hokeji a díky tomu odpadli Ünfarkt, velká
škoda, těšil jsem se na ně. Takže začátek kolem jedenácté. Samozřejmě nic
příjemného. Po příchodu nestačím pustit ani půl slova a jde se na to. Dezáči to
pálí už mnoho let a patří samozřejmě mezi stálice českého hardcoru. Však si
dobře pamatuju, jak jsem objevil jejich nahrávky, které mi doma vyhrávali den
za dnem (Stačí najít důvod, byl jeden z mých prvních černých pokladů J
) Jenže nedávno prodělali rošádu
v sestavě, kterou opustil bubeník. Dnes už ale v plné zbroji
s novým. Jsem zvědavý, co si na nás dnes kluci připravili. Ale děje se to,
čeho jsem se obával nejvíce, přichází vcelku zklamání, jasné musí to znít
jinak, ale dnes mě to opravdu nebaví. Zvuk není špatný, je i pěkně nahulenej,
jak to mám rád. Ale pořád v tom mám takovej chaos, nemůžu se v tom
vyznat. Basa, bicí ani kytara mi vůbec nesedí a ještě se mi vytrácí zpěv. Zaznívají
hlavně songy z alba Psi, a však ke slovu se dostanou i věci ze starší
tvorby. Tentokrát tedy Dezáči pro mě menší zklamání. Tím víc se těším na příští
shledání, protože na tuhle bandu přijdu vždy rád.
Po nich zahraniční host z Finska – Vivisektio. Pro mě už samotný původ kapely je lákadlo. Miluju kapely ze severu, 80. léta a vše kolem toho, syrový hardcore-punk se vší svojí nasraností, neuhlazením zvukem a proto jsem měl asi velké očekávání. Přeci jen kapela se dala dohromady po pauze teprve před několika lety a to ještě v pozměněné sestavě (zůstali dva původní členové). I když toto asi nemělo vliv na dnešní koncert, ale pro pořádek, nebylo od věci to nezmínit. Samotný koncert se od začátku nese pro mě v docela nudných vlnách. To znamená, že většina koncertu mě nebaví, ale tu a tam se najdou vyhrávka, která mi vlévá kyslík do mozku. Ale jako celek to zní stejně, pořád opakující se pasáže a pro mě dosti monotónní zvuk. Však sami pánové nevytváří dojem, nějaké energie. Spíš chladný postoj bez úsměvu, který by aspoň byl známkou nějaké emoce, nebo chuti pro věc. Chybí mi ten čuch 80. let. Pro mě jednoznačně Finsko definuje kapela Lama. Pro ty, kteří neznají, totální, ale totální kult let 80tých. Námrdovej punk ze kterého čerpala nejedna kapela z Finska i Evropy. Asi něco takového jsem dnes očekával.
Opatrujte se,
Po nich zahraniční host z Finska – Vivisektio. Pro mě už samotný původ kapely je lákadlo. Miluju kapely ze severu, 80. léta a vše kolem toho, syrový hardcore-punk se vší svojí nasraností, neuhlazením zvukem a proto jsem měl asi velké očekávání. Přeci jen kapela se dala dohromady po pauze teprve před několika lety a to ještě v pozměněné sestavě (zůstali dva původní členové). I když toto asi nemělo vliv na dnešní koncert, ale pro pořádek, nebylo od věci to nezmínit. Samotný koncert se od začátku nese pro mě v docela nudných vlnách. To znamená, že většina koncertu mě nebaví, ale tu a tam se najdou vyhrávka, která mi vlévá kyslík do mozku. Ale jako celek to zní stejně, pořád opakující se pasáže a pro mě dosti monotónní zvuk. Však sami pánové nevytváří dojem, nějaké energie. Spíš chladný postoj bez úsměvu, který by aspoň byl známkou nějaké emoce, nebo chuti pro věc. Chybí mi ten čuch 80. let. Pro mě jednoznačně Finsko definuje kapela Lama. Pro ty, kteří neznají, totální, ale totální kult let 80tých. Námrdovej punk ze kterého čerpala nejedna kapela z Finska i Evropy. Asi něco takového jsem dnes očekával.
Opatrujte se,
David.
Žádné komentáře:
Okomentovat