pondělí 31. prosince 2012

Benefit pro Aplu - 19.10.2012 - České Budějovice K2



Blíží se sedmá hodina a já vyrážím do ulic Českých Budějovic. Tentokrát moje cesta končí v klubu K2, který většina lidí zná díky diskotékám. Dnes se tu však odehrává úplně něco jiného a to Benefit pro Aplu, což je organizace pomáhající lidem s autismem. Tento benefit pořádají budějovické slečny, pod přezdívkou Budweis ladies a přichystali si pro nás hardocorem nasáklý a skvělý večer.

Fotbal proti rasismu 3 - 22.9.2012 - Sedlec Prčice



Dlouho očekávaná akce toho podzimu je tu. Ráno poslední přípravy a celý náš tým Hajánků může vyrazit do Sedlce-Prčic, na Fotbal proti rasismu 3.

Koffin Kats, Beyond Pink, Rat City Riot - 16.7.2012 - Tábor Orion



 Sotva se stihnu vzpamatovat z třídenního masakru v podobě Obscene Extréme, je tu další akce. Tentokrát nás pohostí krásně město – Tábor, ve kterém se nachází velmi malý , ale velmi známý klubík jménem Orion. Nastínění večera vypadá vskutku lákavě, hardcore v podání slečen ze Švédska. Streetpunk a psychobilly nám zas přiblíží američtí kloučci.
Bez velkých prostojů na to jdou . Přináší porci psychadelického rocku. Od začátku nikoho nešetří a jedou zběsilou jízdu. Energická show rozhýbává spoustu těl. Miluji živou, nabručenou basu a proto si kapely podobného ražení vždy užívám. Když se řekne psychobilly, hned si mi vybaví bublavá basa, šílenec, který na ní hraje a převádí totální show, do toho kytara jedoucí si svojí lajnu a vše podporující bicí a přesně to se dnes děje. Ke všemu při posledních válech dochází k totální šílenosti, kdy si chlapci během hraní začnou vyměňovat nástroje a celý koncert dostává nový náboj. Kapela si to užívá, lidí paří.
 Cha, po těchto bláznech následují dívčiny ze severu, plivající oheň okolo. Je to nasraný a přitom něžný. Švédsko už porodilo velkou kopu skvělých skupin, takže Beyond Pink mají určitě z čeho čerpat. A je to slyšet, jasný punkovém základ s příměsí osvědčeného hardcoru. Uštěknutý, ale přesto silný vokál střídají kytarové výstřely a zpěvačka se vrhá mezi běsnící dav. Po hromadě to drží šílená slečna, držící dvě paličky a masírující vás výbušnými údery. To vše má neskutečnou energii, která vás nutí to jít jednoduše všechno rozmlátit do pitu. Však také při jednom z hitů, Aldrig på min sida, se klub pomalu bortí! Texty o sexismu, kapitalismu a dalších „príma věcech“. Venku mají zrovna novou desku (Pride And Prejudice), tak neváhejte.
 Předtím než Táborské věže odbijí desátou, nasytí nás svým hardcore/punkem Rat City Riot. Z kluků vyzařuje dobrá nálada a všichni v klubu to cítí, rozjíždí se živelné pogo, které ke každému správnému koncertu patří. Zarytým vyznavačem toho melodičtějšího hardcoru nejsem, ale do dnešního teplého, červencového dne, to prostě sedí. Rat City Riot sebou přivezli spoustu San Diegské energie a nebojí se jí mezi své fanoušky rozdávat po značných dávkách.
 Dnešek byl pro mě opět super. Zas jsem si uvědomil, jak je hardcore/punk rozmanitý a právě proto ho miluji!

David

Sušice Against vol 3,5 - 8.9.2012


Sušice? Koncert v lesích? Výlet s Kraost? Jasně, že jo! Sraz jako vždy před Broukem. Nabíráme zbytek posádky, náčiní a vyráží se za dobrodružstvím Šumavských končin. Cesta utíká rychle. Dostáváme se i k šokujícímu odhalení, že se mezi námi nachází Pan Hustopes a další jeho kolegové, ale to je trochu jiná kapitola. Přistání našeho korábu směřujeme do lesů poblíž Sušice, kde už se vše schyluje k přivítání zimy, neboli v hardcorové hantýrce, totálnímu masakru. Prostor se stříškou je vyhrazen pro kapely a obsahuje opravdu perfektní vybavení pro dnešní koncert. Všude bedny, které by nejednomu posluchači urvali hlavu a zvukař, který se to rozhodně nebojí odpálit. Inu, je na co se těšit, ale nejdříve dopřeji uspokojení svému žaludku.
 Po výborném guláši se chystají Strakoničtí rabiáti - Možnost Volby. Více než hudba mě lákají texty, které mají určitě co říct. Je to punk říznutý špetkou hardcoru, není to špatné, ale moje krevní skupina je trochu jiná.
 Po krátké pauze nás jdou zválcovat Midnatt Död. Co k tomu dodat? Snad jen pár slov. Znojmo, klepačky, já v křečích, tohle už moje krevní skupina rozhodně je. Krásný vokál střídající štěkací a temnější pasáže, kytara doplňující se s bicími, pomalejší tempo střídá střelba, ach hned je mi lépe.
 Slunce zapadá a vše dostává nový nádech s kterým se jdou poprat Kraosťáci. Pro mě jednoznačně jejich nejlepší koncert, vše sedí jak prdel na hajzlu. Tenhle fast-hc nátěr říznutej metalem si do hlavy narvu rád. Adolf zase řádí. Set si opravdu užívám a občasně zařvání textů nesmí chybět.
  Opět po krátké pauze přicházejí, pro nás nažhavené hardcoristy i další lesní zvěř, Lahar. Co k tomu psát? Kdo ještě nezažil jejich koncert, ať to co nejdříve napraví. Čistá energie od začátku do konce. Zahazuji brýle a pouštím se do temným hlubin mosh pitu, kde pořádně protřepávám svojí hnilobnou duši. Kdo by odolal takových lahůdkám jakými jsou Oheň, Mráz, Déšť, Řecko, Fekete Peter servírovaných s kompletním menu. Jediné co však dnes zklamalo byla technika, která pošramotila celý set Lahar. U druhé kytary z neznámých příčit nespolupracoval aparát, tudíž jsme se navrátili do časů minulých, kdy pánové válčili jen ve čtyřech. 
 Někdo by namítnul, že po těchto dobrotách by se mělo jít spinkat, ale to vám rozhodně nedovolí grindcorový blázni z Urin. Moje druhé setkání s touto cháskou v tomto roce. Opět jsem byl semlet a zadupán do země. Ty vole, tyhle kluky sem poslala sám lucifer, aby to tu srovnali se zemí. Šílený ječák spustí totální střelbu bicích. A pokud na vás zůstanou ještě nějaké kousky lidskosti, určitě je v druhé vlně rozšlehá kytara. Basa? Předvádí přesně ten slaďoučký, bublající, grindový zvuk. Jsou to šílenci, zpěvák je určitě psychopat a být na místě Chocholoušek už si ho odváží, neskutečná show. Zbytek kapely, by tu páni v bílém taky nenechali. Zlo až do morku kostí, go grind!
 Na závěr, určitě velké poděkování všem, kdo pomohli uspořádat tuhle báječnou a šílenou akci, bylo to opravdu vynikající. Kdo nedorazil má proč zpytovat svědomí a příští rok to napravit. Samozřejmě dík i kapelám, že nás opět nacpali, až k prasknutí, svojí energií a poděkování jednoznačně patří i Kraost, kteří mě vzali sebou.


David
 

We Ride, XDay dreamX, - 6.9.2012 - Dejvická klubovna Praha



Shodou okolností se má maličkost naskytla v Praze a s velkým štěstím i na den, kdy se v Dejvické klubovně měl odehrát koncert hardcorových partiček We Ride a DayDream. Nesměl jsem chybět!
 Na místo dorážím, zavčasu. Před klubem dávám sraz s dalšími milevskými kumpány a čile vyrážíme do útrob, které už jsou načichlé hardcorovým odérem. Koncert otvírají DayDream s jejich jasným hardcorem alá devadesátá léta. Sakra, je vidět, že hoši ujíždí na kapelách jako Outspoken, Judge atd. Je to přesně ten masírující hardcore, který vás nutí ho milovat a zároveň nenávidět. Zažírá se vám pod kůži a určitě vás nenechá v klidu vydechnout. Na jazyk se vám derou všechny sračky tohohle světa a vy máte chuť je s největší radostí vyflusnout a zařvat si s kapelou do mikráku. A taky to uděláte!
 Jen co popadnete dech, přicházejí We Ride. Španělský vichr smetl co se dalo a na zbytkách trosek se rozjíždí pekelný zápas moshujících fanoušků. Je opravdu co vychutnávat. Hardcore ve stylu Sick Of It All, Reaching Hand. Třískající bicí to valí v první vlně s kytarou a do toho nekompromisní zpěv. Tomu vévodí krásná zpěvačka Mimi, která se s vámi rozhodně nehodlá mazlit. Před kapelou lítají nohy, ruce a hlavy a vše má tu vynikající energii, kterou umocňují sami We Ride, jelikož rozhodně neholdují přezdívce, statické sloupy. Zní vály z obou dosavadních alb. Při některých hitech jakými jsou Party Girls, My Life, My Dreams, Stay Gold, WR Crew, se klub otřásá v základech.
 Vše velmi povedené, rozhodně navštivte Dejvickou klubovnu. Je to další ze super klubů, kde neprobíhají jenom koncerty. A celkově podporujte koncerty a další akce nejenom ve vašem okolí!
David

Enemy of the Sun Fest - 14-15.9. 2012



Den první – 14.9.2012

Enemy of the Sun …. Hmm rok devadesát tři, nové album Neurosis, já jsem malej prcek a libí se mi leda,tak hra na klavír u babičky (tím rozhodně hru na klavír nechci zesměšnit). Ale teď je rok 2012 a já se chystám na Enemy of the Sun Fest. Nevím jestli má název festu něco společného s názvem alba, ale u mě to vyvolalo okamžité spojení. A jako u spousty lidí, kteří při vzpomínce na Neurosis dostanou emoční bombu, tak také ve mně zůstávají vzpomínky a emoce z Enemy of the Sun Fest, které jsou v mém nitru nesmazatelně zakořeněny.
 Je pátek něco kolem půl osmé večer a naše výprava, která čítá dvě divně vypadající osoby právě dorazila k jednomu z nejlepších klubů u nás. Ano ke strahovské Sedmičce! Samozřejmě mojí, tentokrát velkou laxností, došlo k tomu, že na dnešek nemám lístek. Naštěstí se mi daří pomocí moderní techniky a internetu ještě jeden lupen sehnat. Jo kurňa, jednou to štěstí přijít muselo. (Samozřejmě samo nechodí a tímto chci poděkovat Verče za lístek).
 Seanci otvírají Sanitär. Žádné dlouhé prostoje. Diktující crust vyhrávky s mohutným nádechem nekompromisního metalu, tohle můžu ve velkých dávkách.
 Pauzička, přestavění aparátů, nazvučení a je to tu. Kdo? Áááá sakra přeci Children of Technology. Neznáš? Velká to chyba. Italští Motorhead, byla to láska na první poslech. Palba od začátku do konce. Ta špinavost a hrubost, se nedá zapomenout. Do toho blázen co svírá mikrofon a jeho neskutečně nakřáplej a temnej vokál. Kytara řezající vše co se pohnulo. V tento moment mám chuť urvat si hlavu, hodit jí do pitu a začít s ní hrát fotbal. Neskutečná palba co mě nutila se svíjet v křečích s imaginární kytarou. Vážně doporučuji, je to něco, co se dnes na poli metalu, který jasně smrdí punkem, moc nevidí. Jen škoda, že dost lidí postává před klubem a opět ignoruje předkapelu.
   Nastává delší pauza, při které se Sedmička velmi rychle zaplňuje až k prasknutí. Na řadu přichází poslední vlčí smečka, tentokrát ze severních planin. Nemůže to být nikdo jiný než páni v letech, kteří to však drhnou s přesností jako před lety - Wolfbrigade. Někdo chápe, někdo ne. Každopádně spoustě lidem se plní jejich přání vidět tyhle tatíky v klubu. Tento rok jsem měl možnost je vidět i na OEF, ale klub je prostě klub a hlavně, tohle je Sedmička!
 Netrpělivost, očekávání, touha, to vše je cítit všude okolo. Nádech těžkne s přibývající nervozitou. Spoustě lidí se zužují zorničky a soustředí se jen a jen na tento okamžik. Ten přichází, výbuch energie a emocí. Zbourání všech zdí a jede se na plno. Otvírák Peace of Mind je na začátek úžasná věc. Nejsem sám, kdo to tak cítí, protože před kapelou se rozpoutává čistá a ničím nekalená bouře, složená z totálně odhodlaných lidí to tu dnes zdemolovat. Myslím, že očekávání byla naplněna a Wolfbrigade to do nás prali hlava nehlava, jak je u nich zvykem. Žádné mazlení, žádné velké prostoje, zpěvák diktující jasné texty s nezaměnitelným stylem. Dvě kytary roztáčející kolotoč vyhrávek a zářezů jako cirkulárka. To vše podpořeno výbornou basou. Opět se prokazuje, že Švédsko rodí jedny z nejlepších hudebníků, protože tenhle crust, d-beat s příchutí sakra dobrého metalu má opravdu koule a velmi vynikající chuť. Setlist byl složen s vynikajících kousků předešlých alb, jako Barren Dreams, ale většina koncertu se nesla v duchu nové desky(Damned) a pecek jako Feed The Flames, From Beyond, nebo už zmíněného otvíráku Peace of Mind. Po skončení této kanonády se odcházelo opravdu těžko, ale plný energie jsem se těšil na zítřejší dostaveníčko na Žižkově.







Den druhý – 15.9.2012

 Po krátkém výletu a lahodném obědu se naše skromná skupinka, tentokrát už o čtyřech neznabozích, blíží k dnešnímu stánku, nabízejícího všelijaké  laskominy. Od crustových lízátek, přes hardcore/punkové bonbóny, až po zmrzlinu s jemnou příchutí metalu. A já na to všechno opravdu chuť mám. Další zombíci se pomalu trousí a prostor před Metrixem se začíná zaplňovat. Distra jsou rozeseta podél klubu v jednotlivých boxech na sezení, avšak na nákupny bude času dosti. Jako první otvírají dnešní odpoledne Krüger. Crust-punk jako prdel s dvěmi vokály, oba temné jako hluboká noc. Jeden ženský, jeden mužský a jede to jako buldozer, který před sebou hrne hromadu marastu a nemá smysl ho zastavovat. Pro mě do té doby skoro neznámá kapela, ale to se okamžitě při tomto setkání změnilo. Takhle nastavené crustové bubny mám rád. Naklepávají vám půlky, a když už máte dost přijde to rozříznout kytara, která jede crustovou lajnu, avšak s jasným punkovým nádechem. Tato laskomina mi velmi zachutnala a byl jsem připraven na další.
  Tou další byla smečka německých vlčáků - Cyness
. Opravdu jsem nečekal takový to začátek. Grindcorová rubanice, střílející projektily všude okolo. Výborná kytara s hardcorovým feelingem, která si hraje s bicími na honěnou. Ty jsou však podpořené basou, takže nemůžou prohrát. Ale i tak jsou bicí samostatná kapitola, parádně vybubnované začátky songů vás pošlou na jiný svět, lahodící mým smyslům. Vokál mísící grindové pasáže s hardcorem je třešnička na dortu. Vše je doplněno báječným punkovým účesem. Pánové nejsou u nás žádnými nováčky a je vidět, že dnes spousta lidí nepřišla jen na hlavní kapelu. Pro mě jednoznačně nový objev v těchto vodách.
 Dalším bonbónkem byli
Ruidosa Inmundicia
, což lze překládat jako „špinavý hluk“ a to už něco napovídá. Rakousko/Chilská smečka se s tím rozhodně nemazlila. Mikrofon zdě svírá chilská dračice Caro, která svými plameny rozhodně pořádně roztopila kotle a spoušť mohla být odjištěna. Hardcore/punk se rozléhal celým klubem a většina přítomných si pomlaskávala blahem. A bylo opravdu na čem si libovat, totální kulometná palba bez kousíčku slitování, která vás přejela, aniž by vám dala šanci si oddechnout. Řezavá kytara, rychlé bicí a ženský ječák, nebyla šance uniknout, byl jsem pohlcen. Krása vidět hc/punk ve své plné síle.
 Mezi pauzami byl čas omrknout většinu dister, vybírat bylo rozhodně z čeho. Ale to už se chystají Ilegal. Kanadsky naladěný hardcore-punk nebyl sice, tak destruktivní jako předešlé celky, ale svojí vyvážeností a přímočarostí si mě k sobě připoutal. Už na začátku bylo jasné, že nepůjde o uhlazený „punk“ z rádií. Kytarista s šátkem ve stylu japonské vlajky dal určitě najevo, kde bere inspiraci pro svoji hudbu a také tomu dostál. Vlítnul na to, jako ty šílenci (v tom nejlepším slova smyslu) a z kytary se celý koncert kouřilo. Kdoví jestli praděd nepocházel ze země vycházejícího slunce. Texty ve španělštině, kterým jsem opravdu vůbec nerozuměl, ale svojí energií a jasnou oddaností pro věc, mě tato parta jednoznačně dostala.
Mass Grave, tak to byla jasná trefa. Tato sebranka už vnitřní útroby klubu, četně zaplnila. A nás pohostila vydatnou dávkou grindcorové smrště. Volný překlad „masový hrob“ nás ujišťuje, že opět nepůjde o textové slátaniny, kde jakého televizního moderátora. Dva opičáci chopící se mikrofonů nemají slitování s nikým a co teprve kytarové a basové vyhrávky. Opravdová lahoda, pro nejednoho grindového nadšence. Nemá smysl říkat, že pán za bicími posílal jeden gól, za druhým. Džungle opravdu vypustila své největší zlo mezi nic netušící lidskou sebranku.
 V klubu se začala hýbat energie a pěkně se zatopilo, proto utírám pot z čela a vyhledávám ochlazení ve venkovních prostorách. To ještě netuším, že právě na řadu přijdou Vitamin X se svojí živelnou show a nejedno triko bude propoceno. Není třeba o ničem přemýšlet, tohle je straight edge hardcore, druhé poloviny devadesátých let, se svojí čistou surovostí. Hned na začátku se rozjíždí zničující pit, který spousta crust fanoušků nevydýchává. Mezi moshující lidmi se objevuje lehátko a další šílenosti, které k této skupině neodmyslitelně patří. Je to jedna velká zábava pro kapelu i fans, což je úžasné. Všichni šílí, to platí samozřejmě i o kapele. Přemýšlím, kdy v poslední době jsme viděl energičtější kapelu. Jsem pohlcen a naplno si vychutnávám celý koncert. Jestli miluji hardcore, tak právě pro tyto chvíle. Pokud ujíždíte například na skupinách jakými jsou H2O, určitě se po Vitamínech mrkněte.
 Pokud mohu prohlásit něco za totální temnotu večera, tak Instinct of Survival to splňují dozajista. Temné, temné a podladěné. Bicí to sypou a kytara řeže vše co jí stojí v cestě. Temnota z hlubin německých jezer byla vypuštěna a teď pohlcuje veškerý svět okolo. Je tam cítit crust, dlouho louhovaný v metalu. Moje první myšlenky byli jasné, tohle musel stvořit sever a Švédsko, ale běda. Pánové jsou našimi sousedy, ale za tím, že velkou inspirací jsou jim Norské a Švédské lesy, si stojím. Tato hudba mi krade celou mou duši a proto po půlce setu musím opustit klub a opět nabrat čerství vzduch do plic.
 Po návratu však cítím, že opět klub rychle opustím. Svojí punkovou jízdu rozjíždějí The Mob. Tohle mi opravdu nesedí. Už poslední dobou mám problém přijít na chuť punkovejm kapelám z Anglie podobného ražení a je jasné, že dnes se to nezmění. Naštěstí spousta lidí měla jiný názor než já a šla to pořádně rozpogovat.
 Poté přichází delší pauza a poté, nemá smysl nic prodlužovat, Wolfbrigade, dnes výhradně jen se set-listem od Wolfpack. Tím je myslím, spousta otázek odpovězena. Skoro pouštím slzu, protože tohle je velký sen, který se plní a já si to hodlám užít na plno. Při zahajovacím válu Living Hell pouštím kapku do trenek. Je to tady, všichni natěšení fans se tlačí dopředu, jenže tam není místo pro stání. Probíhá zde totiž, nefalšované, energické pogo, moshpit, stage diving a další zvrhlosti.. Před námi, dva chlápci drtící struny kytar, jeden hrající si s basou, další svírající dvě paličky a poslední zpěvák, se svojí typickou choreografií alá fuck off a nezaměnitelným vokálem. Fakt nemám moc co bych dodal, tohle je jedna z věcí, která definovala Švédsko a byla inspirací pro mnoho kapel po celém světě. Spoustu lidí přivedla k této muzice a měla vliv na jejich život. A já mám dnes možnost si společně s nimi zařvat úryvky textů, být u toho. Ten zvuk, který dominoval u Wolfpack před mnoha lety, než to zabalili a dali si název Wolfbrigade, je tu dnes s námi, protože klubem zní ty totální pecky, které Wolfpack stvořili. Byli to například Enter The Gates, Lycanthro Punk, Counter Pain, No Future, kde se opět chopím imaginární kytary a řvu jak smyslů zbavený.
Následují Dead Heading a samozřejmě jeden z nejstarších válů Predator. Při kterém běsnící dav trhá tomuto klubu poslední vnitřnosti. Bylo to úžasné a nezapomenutelné. Opět jeden z koncertů, které ve mě zůstanou navždy.
 Po této euforii přichází menší vystřízlivění a očekávání co přijde dál. Dočkávám se. Z velké dálky dorazili američtí
Yuppicide a přivezli jinou formu hardcoru. Hned na začátku říkám, že únava začala vystrkovat růžky, takže jsem po několika skladbách odešel sednout ven na vzduch. Takže krátce. Harcore/punk u kterého zpěvák text spíše odříkává, ale to vůbec nevadí, protože to opět mění celkovou podobu hudby. Vše by se neobešlo bez bicích a kytar, které zde mají nepostradatelnou roli. Nejvíce pozornosti na sebe určitě strhne zpěvák, který má výborné malůvky na obličeji a vlkodlačí pracku místo ruky. Že by inspirace u jedné z kapel let minulých?
 Jako poslední kapela večera se nám představují Last Hope. Ač na tuhle bandu už jsem vyřízen a jen tak posedávám, když to chlapci od prvního válu rozbalí, musím vstát a jít je podpořit před stage. Není to žádný převratný hardcore, ale mě to rozhodně rozpaluje lejtka. Je to něco mezi Hatebreed, Terror a Sick Of It All a na živo to má koule.
 Po skončení této vynikající události následuje dlouhá cesta, přes půl Prahy do spacáku, kde usínám spokojen a vyčerpán jako batole.
 Velké díky všem kdo přispěli k uskutečnění tohoto festu a doufám, že příští rok se všichni opět sejdeme na Enemy of the sun festu 2013 a nejen tam.
 Díky také patří Honzovi za pomoc při sepsání reportu.

David

úterý 18. prosince 2012

KRAOST EP 2012 JE TADY + KONCERTY PROSINEC LEDEN...

Konečně sme to dali dohromady.. Vinyl 7". Vyšlo v nákladu 200 ks, v kooperaci - Totalitarianism still continues, PHR, Noise Master, Soudruh, Hluboká Orba, Togue sol distribucion, Exit production. Rozevírací obal, uvnitř texty česky / anglicky. 
V případě zájmu piš na kraost@seznam.cz nebo mrkni u výše zmíněných labelů (cena 100kč).


A teď se kouknem na nějaký akce v okolí :-)

25.12.2012 - SATAN KLAUS FEST - Volyně

Jako každej rok, i letos metalovej nátěr ve Volyni. Tento rok zahrají kapely AVENGER, INGROWING, MARCH OF THE HORDES, DIEVISION a AMOK. Více informací najdeš třeba tady http://bandzone.cz/avengerband

29.12.2012 - S.U.S.U, Liver Garnish, Kuzimu Mabaya - MC Orion Tábor

jedna malá poznámka.. na této akci poprvé v okolí zahraje nová budějická kapela Kuzimu Mabaya vzniklá po (pro mě dost nečekaném) rozpadu Mineral Collaps

5.1.2012 - DROM, Five Second To Leave, Tosiro - MC Orion Tábor



19.1.2013 - BENEFIČNÍ KONCERT NA PODPORU DĚTSKÉHO DOMOVA ZVÍKOVSKÉ PODHRADÍ - Hospoda Na Beckově Milevsko

Zahrají kapely - Thalidomide, Climax, Downlift, Pansy, Shindy + kapitalistický básník Klement Václav Lakatoš

Přijděte podpořit dobrou věc a přispět nějakou tu kačku dětem. Vstupné bude 60Kč + dej kolik můžeš. Veškerý výtěžek bude věnován dětskému domovu Zvíkovské Podhradí.


Ještě malá upoutávka na závěr... na měsíc únor se v Milevsku chystá benefiční akce na zvířecí azyl Sirius v Záhoří u Písku.. Vše podstatné bude zveřejněno začátkem roku 2013 tak se těšte ;-)