Blíží se sedmá hodina a já vyrážím do ulic Českých
Budějovic. Tentokrát moje cesta končí v klubu K2, který většina lidí zná
díky diskotékám. Dnes se tu však odehrává úplně něco jiného a to Benefit pro Aplu, což je organizace
pomáhající lidem s autismem. Tento benefit pořádají budějovické slečny, pod
přezdívkou Budweis
ladies a přichystali si pro nás hardocorem nasáklý a skvělý večer.
Opět začátek akce je už dávno pryč a klub zeje prázdnotou. Naštěstí tento stav nevydrží dlouho a lidé se, ač pomalu, ale přeci dostavují. Je opět krásné potkat zde hromadu známých, kteří neváhali dnes dorazit.
Po přípravě všeho potřebného se dočkáváme prvního zářezu dnešního večera. Tím není nikdo jiný než ostřílená úderka Rabies. Fast-hardcore-violence banda, která se drží jediného pravidla, rychle, rychle a ještě totálně rychleji. Nečekej žádné dlouhé opusy, tady není čas na zdržování, třicet sekund je dlouhá doba a Rabies to ví. Sbíječka s jasnou vizí. Zničí všechno a všechny v dosahu. Ječák, vyhrocená kytara a bicí, které nemáš šanci jakkoliv zachytit.
Po této masáži přichází chvilkový odpočinek, z kterého mě však okamžitě vytrhává místní velmi známá banda Hiroshima nightmare. A to je prosím, jiný šálek kávy. Ten je okamžitě cítit nádechem typického punku, ale nenechme se zmýlit, při ochutnání nám chuťové buňky říkají, že tady je zatraceně zakořeněný metal. Za tich pár let co je Hiroshima nightmare mezi námi, ušla velkou a trnitou cestu, která se ukázala jako ta správná. Mařenky vokál se dostal přesně do fáze, kdy je něžný, ale přesto nakřáplý. Sakra hlavně u pecek ze splitu s La Migra, jako Stáří, vyjíždí pravá punková mašina s hardcorovým feelingem. U novějších věcí jsem trochu zklamán, spíše dochází ke zpomalení, ale vše není, tak černé a více tu vynikají oba kytaristé. Nemůžu než být nadmíru spokojen a to je za námi teprve druhá kapela.
Satanžel u třetího kolektivu, kterými byli S.U.S.U se moc nezdržím. Tato kapela mě nebaví a tudíž odcházím hodit oko po deskách.
Jako čtvrtá formace se na stage rýsuje Písecká banda Mururoa. „Falešná víra do prdele díra“ to si piš. Tenhle hardocre-grind tě vezme za palici a prohodí oknem, aniž by jsi stačil mrknout. Zebra řádí mezi dychtivými fans a zbytek kapely diktuje tu lahodnou muziku, která je zahraná s přesností. Nemůžu spustit zrak z kytaristy, protože nechápu z jaké kapsy loví sóla a vyhrávky. V pár okamžikách to vypadá, že se dnes pokouší klub vypálit do základů. Být váš doktor, tak vám Mururou předepíšu před každým spánkem!
Není čas zpomalovat, ani jinak ztlumovat tempo. Na řadu se totiž chystají Lahar. Nevím už pokolikáté tento rok, ale opět to byl masakr. Brýle skované v batůžku a jde se do pitu. Všechno co mohlo, tak lítalo. I ten ďábel co je hovno si párkrát zkusil stage diving. Lahar prostě zrají v každém roční období, zásobují nás perfektními nahrávkami a jejich koncerty patří k energickým výbojům. Řecko, Fekete Peter, Oběti doby, Život tě naučí, Snad kdesi za piavou a další skladby bořili ten večer klub.
Někdo to balí, ale naštěstí dost lidí zůstává na poslední kapelu, kterou jsou Crashdogs. A na rovinu říkám pro mě překvapení večera. Opět se ukázalo, jaký jsem ignorant, když tuto bandu neznám. Energický punk s chytrými texty. Miluji když před vámi stojí usmívající se kapela, která to hrne a přitom si to sama užívá. Přesně to se dnes dělo a já si to užíval plnými doušky. Jak je vidět nejsem sám, protože kapela musí přidávat i když vlastně už nemá co. A samozřejmě cover od Loikaemie na závěr, udělal výbornou tečku za dnešní beneficí.
Nemůže než poděkovat holkám za uspořádání celé akce a jsem rád, že jsem mohl přispět na něco smysluplného. Bylo perfektní, že dnes většina lidí nedřepěla doma u bedny a přišla podpořit tuto akci. Přesně takto by měl hc/punk a další věci s ním spojené fungovat a je jen na nás, jestli to tak bude.
Opět začátek akce je už dávno pryč a klub zeje prázdnotou. Naštěstí tento stav nevydrží dlouho a lidé se, ač pomalu, ale přeci dostavují. Je opět krásné potkat zde hromadu známých, kteří neváhali dnes dorazit.
Po přípravě všeho potřebného se dočkáváme prvního zářezu dnešního večera. Tím není nikdo jiný než ostřílená úderka Rabies. Fast-hardcore-violence banda, která se drží jediného pravidla, rychle, rychle a ještě totálně rychleji. Nečekej žádné dlouhé opusy, tady není čas na zdržování, třicet sekund je dlouhá doba a Rabies to ví. Sbíječka s jasnou vizí. Zničí všechno a všechny v dosahu. Ječák, vyhrocená kytara a bicí, které nemáš šanci jakkoliv zachytit.
Po této masáži přichází chvilkový odpočinek, z kterého mě však okamžitě vytrhává místní velmi známá banda Hiroshima nightmare. A to je prosím, jiný šálek kávy. Ten je okamžitě cítit nádechem typického punku, ale nenechme se zmýlit, při ochutnání nám chuťové buňky říkají, že tady je zatraceně zakořeněný metal. Za tich pár let co je Hiroshima nightmare mezi námi, ušla velkou a trnitou cestu, která se ukázala jako ta správná. Mařenky vokál se dostal přesně do fáze, kdy je něžný, ale přesto nakřáplý. Sakra hlavně u pecek ze splitu s La Migra, jako Stáří, vyjíždí pravá punková mašina s hardcorovým feelingem. U novějších věcí jsem trochu zklamán, spíše dochází ke zpomalení, ale vše není, tak černé a více tu vynikají oba kytaristé. Nemůžu než být nadmíru spokojen a to je za námi teprve druhá kapela.
Satanžel u třetího kolektivu, kterými byli S.U.S.U se moc nezdržím. Tato kapela mě nebaví a tudíž odcházím hodit oko po deskách.
Jako čtvrtá formace se na stage rýsuje Písecká banda Mururoa. „Falešná víra do prdele díra“ to si piš. Tenhle hardocre-grind tě vezme za palici a prohodí oknem, aniž by jsi stačil mrknout. Zebra řádí mezi dychtivými fans a zbytek kapely diktuje tu lahodnou muziku, která je zahraná s přesností. Nemůžu spustit zrak z kytaristy, protože nechápu z jaké kapsy loví sóla a vyhrávky. V pár okamžikách to vypadá, že se dnes pokouší klub vypálit do základů. Být váš doktor, tak vám Mururou předepíšu před každým spánkem!
Není čas zpomalovat, ani jinak ztlumovat tempo. Na řadu se totiž chystají Lahar. Nevím už pokolikáté tento rok, ale opět to byl masakr. Brýle skované v batůžku a jde se do pitu. Všechno co mohlo, tak lítalo. I ten ďábel co je hovno si párkrát zkusil stage diving. Lahar prostě zrají v každém roční období, zásobují nás perfektními nahrávkami a jejich koncerty patří k energickým výbojům. Řecko, Fekete Peter, Oběti doby, Život tě naučí, Snad kdesi za piavou a další skladby bořili ten večer klub.
Někdo to balí, ale naštěstí dost lidí zůstává na poslední kapelu, kterou jsou Crashdogs. A na rovinu říkám pro mě překvapení večera. Opět se ukázalo, jaký jsem ignorant, když tuto bandu neznám. Energický punk s chytrými texty. Miluji když před vámi stojí usmívající se kapela, která to hrne a přitom si to sama užívá. Přesně to se dnes dělo a já si to užíval plnými doušky. Jak je vidět nejsem sám, protože kapela musí přidávat i když vlastně už nemá co. A samozřejmě cover od Loikaemie na závěr, udělal výbornou tečku za dnešní beneficí.
Nemůže než poděkovat holkám za uspořádání celé akce a jsem rád, že jsem mohl přispět na něco smysluplného. Bylo perfektní, že dnes většina lidí nedřepěla doma u bedny a přišla podpořit tuto akci. Přesně takto by měl hc/punk a další věci s ním spojené fungovat a je jen na nás, jestli to tak bude.
David
Žádné komentáře:
Okomentovat