Milevsko (U Broučka) - 23.2.2013 - Loosers, Ranch Hand, Remek, Kaosquad, Krüger, Lahar

 Nervozita, strach a obavy mísící se s radostí. Tyto a jim podobné pocity se mnou lomcovaly už od ranních sobotních hodin. Nadešel čas našeho prvního koncertu - tentokrát v roli pořadatelů.

Před samotným začátkem probíhají poslední přípravy, dodělávají se pochutiny a pomalu vyrážíme na místo konání, kde jsme přivítáni mistrem zvuku a několika přáteli. A teprve v tento moment mi dochází - je to pravda, benefit se stává skutečností. To se také během několika hodin vyplňuje. Lidé přicházejí s úsměvem od ucha k uchu, což je velmi dobré znamení. Ač to ze začátku nevypadá, schází se jich opravdu hojný počet a kapely mohou začít podle plánu.

Celé sobotní peklo otevřeli Loosers. S chladnou hlavou mohu podotknout, že lepší první kapelu jsme si nemohli přát. Vše šlape jako přesně seřízené hodinky. Basa bublá, kytary drhnou a bicí, pche, to je kanonáda! Perfektní zvouček a první pogo se rozjíždí. Každý kdo přišel, nelituje a dostává pořádnou porci punku hned na začátku. Covery známých kapel jsou prokládány vlastní tvorbou, ze které stojí zmínit hity - Fak jo! nebo Forever punk. Celý koncert má výborný nádech, nemalou zásluhu na tom mají vtipné poznámky během pauz. Závěrečný cover "Má jí šedou" věnovaný dámě v letech sedící na baru je tomu důkazem.

Během hraní přicházejí další a další návštěvnici, přijíždějí kapely. Celý večer dostává svůj vlastní ksicht a začíná být jasné, že na tento koncert, aspoň má maličkost, jen tak nezapomene.

Jak již bylo zmíněno, časově vše vychází, proto bez zbytečného zdržování začíná hospodou burácet thrashové komando Ranch Hand. Tato tříčlenná jednotka mě posílá do kolen. Zatím jsem měl možnost vidět je v plné zbroji jen jednou, ale už tehdy bylo jasné, že kluci mají velmi kvalitní nabídku surovin, ze kterých vaří skvělou muziku. V hudbě jednoznačně cítím odkaz thrashovek z 90. let. Silná basa, svazující vás každým tónem, je vyšperkována řezavou kytarou, nutící vás pořádně protřepat palici. Byla by chyba nezmínit výborný zpěv, který, aspoň dle mého, přidává právě onen odér starých špinavých časů. Pecky jako - Peacefail - už si místo v mém přehrávači dávno našly, ale při dnešním koncertu si je společně s metalovým osazenstvem vychutnávám naplno. Zakončení celého setlistu obstarává cover od Kreator (Phobia), k tomu není co dodávat! Go thrash!

Jelikož mě kouření na koncertech sere, byl jsem zvědavý, jak se na prosbu, aby se dnes chodilo ven, budou tvářit ortodoxní kuřáci, kteří povětšinou neberou ohled na nikoho. Sám jsem byl velmi mile překvapen, jelikož většina dostála svému punkovému já a respektovala ostatní, kteří smogu neholdují. Satanžel, našli se i tací, kterým to bylo opět jedno.

Zajímavé také bylo chování některých příchozích. Někomu je opravdu jedno, jedná-li se o benefit, dobrovolný vstup apod. Někteří si opravdu myslí, že jde pouze o zábavu, kam přijdou, pokalí pár piv, udělají bordel a spokojeně odejdou. Ale mince má i druhou stranu, tj. cesťáky, jídlo, pití, zvuk, popřípadě příspěvek, který se někomu věnuje. Tudíž bych chtěl vyjádřit ten největší respekt těm, kteří bez sebemenšího ostychu podpoří smysluplnou věc. Naopak ty, jenž mají neustalé problémy a hledají výmluvy , lituji.

Po svěžím nádechu thrashové vlny bylo potřeba změnit tempo. Protože přichystáni byli hardcorem a emocemi nasáklí Remek. Není třeba rozvádět, že tuto bandu opravdu miluji a jejich koncerty jsou pro mě speciálním okamžikem. Samozřejmě dnes jsem natěšen o to více, jelikož se jedná o jejich první koncert v Milevsku. Kecy stranou - opět to bylo vynikající. Příliv energie byl znát v každém momentu, ať se jednalo o prověřené hitovky  - Malé kousky svobody, Štěkot uvázaných psů, nebo nové pecky z chystaného splitu. Remek rozhodně ukázali, že mohou zaujmout i chásku posluchačů, která by si jich jindy možná ani nepovšimla. Což je právě to, k čemu má na koncertech docházet - Hudba je od toho, aby nás spojovala, ne rozdělovala!

 
Vždy mám výjimečný pocit, když na koncertech potkávám nové, mladé a svěží tváře. A je vidět, že ač jinde je tomu nejspíše jinak, u nás se na koncerty chodí. U Brouka tomu nebylo jinak. Punk nemá věkové ani gendrové hranice a to je na něm kouzelné. Takže tento večer se do poga zapojovali kluci, či holky. Ale ani starší osazenstvo nezůstalo stranou a paroháče se usmívali na všechny strany.

Jelikož denní světlo vystřídala tma, do září reflektorů si dala dostaveníčko partička vrahounů z Blatné - Kaosquad. Death/grindem poháněná smečka vlků se chopila kormidla a svojí plavbu započala ve smrtelném tempu. Od prvotních tónů se rozjelo běsnění, které pohlcovalo většinu osazenstva. Alešovo bicí zde rozpoutávají smrtící kolotoč tvrdých úderů a kulometné střelby. Pozadu nezůstává skvělá kytara střídající rif za rifem v tempu, které chápe jen několik málo smrtelníků. Další lahůdkou je poloha Kozlova zpěvu a jeho styl laskání se s basou.

Nemohu jinak, jejich špinavě nasáklá hudba ve mně evokuje staré dobré Carcass.

Modřiny, pot, roztrhané trika i to patří k běsnění na koncertech. Nejedná se však o násilí, ale o energii proudící mezi lidmi, kterou já vyhledávám a vstřebávám každičkým kousíčkem svého těla. Jak je vidu, naštěstí i v dnešní době nejsem sám a koncerty podobného ražení jsou toho důkazem. Stay punk!

Jako předposlední se do zdejších srdcí zapsala pražská úderka Krüger. Nekompromisní crustová rubanice v čele s dvěma vokály (žensko/mužský) v mžiku vytvořila čiré bojiště. Na jedné straně ničeho se nebojící kapela, hrnoucí ze sebe jeden mordující vál za druhým, na druhé straně osazenstvo, zvedající své pěsti a rozhodnuté zničit vše, co stojí v cestě. Crust okořeněný punkem s jasnými vlivy severské scény - tato lahůdka nemůže zůstat bez odezvy (úsměv). Crust as fuck!

Jedno z nejmilejších překvapení, které jsem také tento večer pozoroval, bylo obětování se, zahození vlastní pohodlnosti a lhostejnosti. Mluvím tu o všech, kteří pomohli, aniž by za svůj počin dostali jakoukoliv věcnou odměnu. Jediné co přišlo, byl veliký úsměv a vřelé poděkování. Těchto lidí si budu celý život vážit.

Závěr úžasného sobotního dne obstarala hardcore/thrashem provoňená parta pánů v nejlepších letech (úsměv). Úderka ničící svým bahnotokem jeden klub za druhým - Lahar! Ač se ukazatelé času loudaly k neznabožské hodině a většina občanů Milevska ulehávala do svých loží, u Brouka to smrdělo něčím velkým. Jak už bylo tento večer zvykem, menší prostor před kapelou byl v mžiku zaplněn - vzduch zatraceně zhoustl a kyslíku ubylo. Pravý okamžik k tomu, aby to Lahar odpálili. Během sekundy byli ve vzduchu nejenom moshující maniaci, ale i nafukovací kruhy, křidýlka a míče (pravá hardcore párty). Pánové zásobovali dav pořádnou porcí energie, která se jim mnohonásobně vracela a bylo vidět, že i oni si celý koncert užívají. Ano, nové pecky jsou více hozené do thrashové vlny, ale čirá příchuť hardcoru je pořád cítit. Pro mnoho přátel jedna z nejlepších kapel u nás a já se k tomuto názoru připojuji. Není to pouze hudební produkcí, ale také tím, že srdíčko je u kluků na správném místě.

Jedinečný a nezapomenutelný večer!

Díky moc všem, kteří přiložili ruku k dílu a pomohli nám s celým koncertem. Děkuji kapelám, že přijeli, podpořili benefit a vytvořili výbornou atmosféru. A to samé platí o Vás všech, kteří jste dorazili podpořit dobrou věc a přinesli kus energie naší scénečce.
Závěrem bych chtěl vyjádřit nejhlubší úctu Kubovi. Bez kterého by tento koncert, byl pouhým snem. Díky kámo!

David